Osm věcí, které je třeba zvážit, než se vydáte na cestu
Asi je jasné, že na několikadenní pěší výlet si koupíte kvalitní lehkou krosnu, vezmete nabíječku na mobil, kapesní nůž a pár ponožek navíc. V tomto článku se však pokusím vypsat některé věci, u kterých si možná nebudete tak jistí.
1. Partner
Určitě zvažte, zda je dobrý nápad vzít si s sebou drahou polovičku. Pokud prožíváte harmonický vztah, je rozhodně výzvou pokoušet jeho pevnost v takovéto zkoušce. Můžete to ale také zkusit, pokud si s partnerem zrovna přestáváte rozumět. Buď to váš vztah upevní, nebo daleko rychleji přijdete na to, že s tímto člověkem už nechcete být ani další hodinu a zbylých pět set kilometrů už půjdete sám(a) anebo možná dojdete s někým úplně jiným.
Můžete jít samozřejmě i zcela sami, bez kamaráda, bez partnera, bez psa. Tato možnost byla má první odzkoušená. Rozhodně je krásné zažít pocit, že se nějakou dobu budete spoléhat jen sami na sebe. Že nějakou dobu nepromluvíte jinak, než cizí řečí – kromě chvil, kdy vám už třetí den prší a vy si pomůžete zvoláním nějakého zlobivého slovíčka, které vám ovšem v tu chvíli pomůže víc, než modlitba za slunečný den. Každý pro vás bude cizinec, ovšem sami se sebou se sblížíte daleko víc. Ať už věříte v sílu meditace, či nikoliv, myslím si, že se stejně jako já během pár dní dostanete do jistého “změněného stavu vědomí”. Možná to nepocítíte tak silně, ale rozhodně vaše mysl bude fungovat jinak než při jednodenním výletu na nejbližší památku v okolí. Možná po cestě vyřešíte nějaká trápení, nebo třeba dostanete nápad, který vás v životě posune někam dál. Co vás ovšem asi bude mrzet, je to, že spoustu krásných zážitků nemůžete bezprostředně s nikým blízkým sdílet. Když dorazíte do cíle, nebude nikdo, s kým se budete moci obejmout a říct si, že jste to zvládli.
2. Stan, hotel, nebo neznámý cizinec nabízející ubytování?
Zásadní rozhodnutí, které je lepší udělat již před začátkem cesty: kde budu nocovat? Pokud se rozhodnete pro trochu větší (a v některých místech i tak trochu nelegální) dobrodružství, určitě zvažte variantu vzít si s sebou stan, spacák a karimatku. V takovém případě pak sáhněte po celkem široké nabídce “ultralight” modelů. Lehčí váha se pochopitelně bude rovnat i dražší ceně, ale na těchto věcech bych zrovna nešetřil. Ovšem i v případě investice do lehkých modelů, se váha vaší krosny zvedne o zhruba 4 kg. Váha stanu bude ještě citelně těžší, pokud se budete muset balit za deště. U spacáku myslete na to, že tzv. limitní komfort je údaj podle normy a pro vás tedy bude pouze orientační. Přesněji horní hranice tepelného komfortu(pro ženy – při nižší může nastat pocit chladu) a dolní hranice tepelného komfortu(pro muže – při nižší může nastat pocit chladu). Na podobných trasách se rozhodně nechcete budit zimou, a proto raději koukejte na hodnotu komfortní, tj. oblast komfortu. Spacák bude sice o něco těžší, ale je lepší se dobře vyspat a táhnout pár set gramů navíc než jít bez pořádného odpočinku. Výběr spacáku nemusí být úplně jednoduchou záležitostí, a proto bych ho nepodceňoval. Pokud chcete cestovat opravdu nalehko, můžete také zvážit spaní v hamace, což je s trochou nadsázky taková hodně komfortní houpačka, upevněná mezi dvěma stromy.
Další variantou je pak spaní v hotelu, nebo apartmánu. Tuto variantu jsem volil hned pří své druhé výpravě na kole do Athén. Důvody jsou asi jasné, neboť celkově máte lehčí zavazadla a také lepší komfort. I na vaší psychiku bude jistě dobře působit fakt, že když bude v noci špatné počasí, vy se večer můžete v klidu vyspat – pokud ovšem nespíte v hotelu, kde se zrovna koná svatba a manželský pár má ložnici hned vedle vás. Například takto jsem probděl jednu noc kdesi v Makedonii. Také ale může nastat situace, že ne v každé destinaci se nachází hotel, a tak se někdy budete muset lehce odklonit od své trasy.
Poslední možnost, kterou bych chtěl zmínit, je cestování přes různé internetové služby, jako je například Couchsurfing, nebo známé AirbnB. Já mám zkušenost pouze se službou Couchsurfing. Při cestě do Athén a pak i s Terezkou při cestě do Benátek jsme měli veskrze pozitivní zkušenosti. Hostitelé byli příjemní a krom možnosti přespání jsme většinou dostali i teplou večeři a ráno něco k snídani, popřípadě i na cestu. Bohužel se mi také stalo, že domluvené ubytování v Athénách (na 5 dní) mi hostitel na poslední chvíli odřekl a já tak musel na cestě náhle řešit problém, kde pod Akropolí v sezóně najít ubytování za přijatelnou cenu. Jistotu ubytování prostě nemáte a je dobré mít v záloze nějakou další variantu.
3. Obuv
Přesto, že jsem se velmi často setkal s názorem, že ideální na delší cesty je vysoká (kotníková) treková obuv, rozhodl jsem se v obou pěších cestách vzít si co nejlehčí, nejpříjemnější běžecké boty. Samozřejmě pokud plánujete jít téměř výhradně náročným horským terénem, platí první varianta. Ovšem i v kombinovaném terénu, kdy očekáváte, že bude alespoň z 50 % zpevněný povrch, tak bych rozhodně sáhl po běžecké obuvi, nebo maximálně po lehkých a nízkých trekovkách. Každý krok v kotníkových botách je krokem, při kterém vydáte větší množství energie, a navíc vás bota nikam “nepustí”. I když si myslíte, že máte odzkoušenou kvalitní obuv, na delší cestě to po několikátém dni možná ucítíte jinak. U běžeckých bot si samozřejmě také nemůžete být jistí, ale je větší šance, že bota vašemu chodidlu více “povolí”. Puchýře budete mít nejspíš tak jako tak, ale v pevné obuvi vás nejspíš budou bolet daleko víc.
Pokud plánujete jít náročnějším terénem, i přesto bych běžecké boty minimálně přibalil jako záložní. Můžete je mít zavázané na krosně, takže vám ani nezaberou místo v ní a zároveň skoro nic neváží. Vzhledem k cestám, kterými jsem šel do Chorvatska, nebo my s Terezkou do Itálie, bych pak volil jako záložní obuv sandále. I když se vám sandále mohou na delší cestu zdát jako vyloženě nepraktická obuv, vězte, že i když si je obujete alespoň na pár hodin cesty, noha vám bude vděčná. Vyvětrá se, puchýře možná nebudou tolik bolet a pokud vám slezou nehty, máte stále možnost jít dál a nezastavovat kvůli nesnesitelné bolesti. Je to dobrá a lehká varianta, jak umožnit noze, aby měla alespoň chvíli jiný nášlap. A buďte si jisti, že jiný nášlap je něco, co s těžkou krosnou po osmi hodinách chůze jistě oceníte. Ať tak či tak, rozhodně doporučuji si vzít dvojí obuv.
Také počítejte s tím, že vám chodidla během cesty otečou, a tak bych doporučil si koupit boty o jedno číslo větší, než je vaše běžná velikost.
4. Hole
Pokud plánujete jít delší trasu s krosnou, nemá cenu zvažovat, zda si pořídíte hole. Pořiďte si je určitě! S chůzí s holemi jsem neměl žádnou zkušenost a na svou první cestu jsem váhal, zda si je vůbec kupovat. Už po první desítce kilometrů jsem věděl, že to jsou naprosto zásadní pomocníci na cestě. Krosna měla okolo pětadvaceti kilo a každý krok vás tak trochu naklání do strany; právě hole se o vyrovnání těžiště skvěle postarají. Co je asi jasnou výhodou chůze s holemi je fakt, že vám zásadním způsobem pomáhají v dopředném pohybu a částečně také ulevují svalovému vypětí nohou. Tato pomoc je opravdu výrazná a při cestě do Benátek jsme se s Terezkou shodli na tom, že bez nich bychom cestu nejspíš ani nedošli.
Pokud nepůjdete vyloženě po horách, doporučuji pak koupit hole na Nordic Walking. Doporučuji pak takové, které mají co nejjednodušší mechanismus nastavení výšky, tzn. “rychloupínák” – přijde mi ideální, je skoro nemožné ho rozbít. Můžete také koupit jednodílné hole přímo na vaší výšku (bez možnosti nastavení), ale počítejte s tím, že je nemůžete složit v případě, že polezete někde ve skalách a hole vám v ruce budou spíše na obtíž. Nesložené hole upevněné na krosně vám v mnoha situacích mohou překážet. Samozřejmě, pokud víte, že takovými cestami nepůjdete, jsou jednodílné hole ideální.
Také můžete koupit hole trekingové. Což bych ale doporučil jen při výstupech někde v horách. Já, neznalý moc rozdílu, jsem si koupil trekové hole na cestu do Chorvatska a vzhledem k použití na cestě (podobný pohyb, jako když se odpichujete na běžkách), jsem během pár dní zničil koncovky (gumičky). Do cílové destinace jsem pak dorazil s holemi asi o deset centimetrů ubroušenými. Čas a myšlenky na to, abych hledal obchod a koupil si nové nebyl. Rozdíl mezi Nordic Walking a trekovými holemi vám vysvětlí v každém specializovaném obchodě.
5. Jídlo
Nechci zde nikomu vnucovat můj způsob stravování, a tak se to pokusím říct jinak. Protože jsem s sebou nechtěl tahat těžký kotlík, rozhodl jsem se na své první cestě jíst pouze raw potraviny (potraviny tepelně neupravené, nebo upravené do max. cca 42 °C). I když půjdete převážně místy, kde je civilizace, je dobré si s sebou vzít nějaké základní potraviny, které vydrží, jsou lehké a zároveň vám dodají co nejvíce živin. A ne, není to tatranka! Je na zvážení každého, co si vezme s sebou a pokud vás zajímá moje strava, podívejte se na má videa. S jídlem v krosně rozhodně naroste její váha, ale…budete víc v klidu. Oříšky a semínka jsou v zahraničí opravdu drahá sranda.
6. Oblečení
Samozřejmě je dobré si vzít oblečení do každého počasí, které na cestě můžete očekávat. Je vhodné si vzít nějaké to tričko a pár trenek navíc (pokud jste žena, zvážil bych spíše kalhotky). Rozhodně ale není dobré tahat s sebou zbytečně moc věcí. Na cestě do Benátek se nám několikrát stalo, že nebyl čas si věci vyprat, nebo nestihly do rána uschnout. I tak mi přijde lepší varianta jít ve špinavých věcech a vyprat je někdy v dalších dnech, než s sebou tahat zbytečnou zátěž. Jste na cestě, nejdete na rande, nebo na obchodní schůzku.
Samozřejmě nezapomeňte na lehkou nepromokavou bundu, čepici, nebo šátek na hlavu; ty vám ve vedrech mohou výrazně pomoci, abyste nedostali úžeh. Když ho namočíte, osvěží vás na dalších pár kilometrů. Také bych doporučil odepínací kalhoty, máte tak kalhoty i kraťasy v jednom.
7. Základní lékárnička
V té, krom běžných věcí, jako je obvaz, náplast, kondom, nebo třeba dezinfekce, bych určitě doporučoval mít tzv. tapy (běžně “tejpy”). Dříve jsem v jejich účinnost moc nevěřil, ale při cestě do Benátek nám pomohly při potížích s koleny. Pokud jdete s partnerem, který moc mluví, můžete tape využít i jinak.
8. Elektronika
Plánujete-li jít častěji mimo civilizaci, určitě nezapomeňte powerbanku. Také nezapomeňte na svítilnu. To poslední, co chcete, je zabloudit za tmy někde v horách. Ne, že by se nám to s Terezkou stalo. Možná… trošičku.
A co pro mnohé bude asi jasná volba: sluchátka! Poslouchat vaši oblíbenou hudbu, která vás vybízí ke svižnému kroku, je ideální psychická pomoc při cestě.
Autor článku: Jan Saska, hudební skladatel a cestovatel